Vlčí kalendář – aktivita únor 2022

BOŘIČI MÝTŮ – MÝTUS č. 2

Vlci žijí v norách. Spí v jeskyních pod kameny ve skalách.

Odpověď: Vlci žádné nory nepoužívají. Nejsou to jezevci. Vlci spí, kde se jim zrovna zlíbí, někdy v lese na jehličí, někdy na trávě. Nikdy to není jen na jediném stejném místě. Noru používá pouze samice v době rození a prvních týdnů kojení a výchovy mláďat.

Stopní dráha vlků

Jak jsme si již naučili v lednu, typická  je pro vlky stopní dráha, kdy vlci při chůzi a poklusu tzv. „čárují“. To znamená, že kladou končetiny před sebe „do čáry“, přičemž zadními končetinami našlapují do stop, které již zanechali končetinami předními.

Jako ve skupině horolezců v hlubokém sněhu, prošlapává stopu jen první z vlků, a i on navíc šetří energii, a tak prošlapuje pouze polovinu děr do hlubokého sněhu v porovnání např. se psem. Ostatní vlci pak používají již prošlápnutou stopu vlků jdoucích před nimi.

ÚNOROVÁ AKTIVITA

Zkusíme si chodit jako vlk. Ve sněhu (nebo i když není sníh v létě) si uděláme čáru a vyznačíme si začátek a konec našeho pokusu chodit jako vlk.  Nedělejte dráhu dlouhou, je to docela obtížné, stačí tak 10-15 metrů. Pro menší děti vyznačí dráhu rodiče nebo babička s dědou. Pak si čapněte na všechny čtyři .. a zkuste položit ruce na čáru za sebe. Např. budu mít levou ruku na čáře dále před sebou a pravá ruka bude na čáře blíž ke mně.  Nohy mám na startovní čáře vedle sebe. Pak se pokusim opřít o levou ruku a pravou nohu … a zvednu pravou ruku a pokusím se jí dát na čáru před levou ruku … a zároveň … moje levá noha šlápne do otisku, kde byla moje pravá ruka. To je ten trik, jak ušetřit energii a šlapat jen “polovinu” děr v hlubokém sněhu.  Tak … to byl můj první vlčí krok. Pokračuju přesně opačně … a zvednu levou ruku a pokusím se jí dát na čáru před pravou ruku … a zároveň … moje pravá noha šlápne do otisku, kde byla moje levá ruka. Mohou si to zkusit i dospěláci 🙂

Jak se bude líbit vaše vlčí chůze vlkům ze Srní? Už se na vás dívají na fotografiích mého italského dobrého kamaráda fotografa Alberta Gambarelliho. Nevzdávejte po prvním neúspěšném pokusu … určitě na to přijdete! Vlci na Srní vám fandí …

POZOR!

I když bude možná únorový sníh milosrdný, při vlčí chůzi sebou můžeme pěkně plácnout na zem, protože jsme lidé a ne vlci a tenhle způsob chození pro nás není ideální. Takže si vyberte dráhu, kde se při případném pádu na zem nebouchnete o kámen nebo si nevypíchnete oko o klacek.

 

Jestli se o vlcích a jejich životě chcete dozvědět více, tak zkuste nezlobit a třeba vám rodiče, babićka s dědou nebo Ježíšek přinese tuhle suprovou knížku od německé spisovatelky Elli Radingerové, která divoké vlky v Yellowstonském národním parku v USA sleduje dlouhé roky.  Z její knížky se toho spoustu dozvíte a vlky a jejich rodinné rituály si zamilujete.