BOŘIČI MÝTŮ – MÝTUS O VLCÍCH

Když půjdu do lesa, vlci mě napadnou a sežerou.

Odpověď: Člověk byl vždy pro vlka „špatná zpráva“ a euroasijští vlci (rozuměj „ti naši“) mají z dob jejich pronásledování člověkem uloženo v genetické paměti, že je lepší se s člověkem nesetkat. Proto jsou euroasijští vlci plaší a pokud mohou, člověku se vyhýbají. V lese se bát vlků nemusíme.

VLK OBECNÝ

Psovitá šelma ze skupiny tzv. velkých šelem – medvěd, vlk, rys. Postupná domestikace vlka obecného vedla ke vzniku poddruhu a to psa domácího (Canis lupus familiaris).. V dřívějších dobách byl vlk rozšířen po celé severní polokouli. Dnes je jeho výskyt omezen a na mnoha místech byl zcela vyhuben.

Jak mne poznáš a kde mne můžeš potkat:

• dosahuju hmotnosti až do 70 kg, což je dvojnásobek hmotnosti průměrného německého ovčáka
• moje tělo mívá délku do 150 cm, výška v kohoutku může být až 85 cm
• moje oháňka bývá dlouhá do 60 cm
• zadní část mého těla je asi o 10 cm nižší. Vlčice bývají menší
• zbarvení mé srsti je šedohnědé v různých odstínech, se žlutým až rezavým nádechem na bocích těla. Hřbet mám tmavší, s delší srstí. Také na krku mám srst delší a tvoří hřívu. Spodek těla a i vnitřní strany nohou jsou nažloutlé
• moje nohy jsou silné a svalnaté. Ne nadarmo se říká, že vlka “živí nohy”. Za potravou dokážeme jít denně až 70 km. Pohybujeme se krokem, někdy klusem a při nahánění kořisti cvalem
• naše vlčí stopa je úzká, štíhlá, vpředu kuželovitě zahrocená, stoupáme vždy zadní tlapou přesně do stopy tlapy přední, a tak jsou vlastně naše všechny stopy na jedné čáře
• žijeme společensky ve smečkách, kde vládne přísná hierarchie. Každý jedinec zná své postavení ve smečce a podle toho se i chová. V čele rodinné smečky stojí rodičovský pár, který žije v trvalém svazku po celý život.
• každá naše smečka má své teritorium, kde se zdržuje a loví. Zabírá okruh 40 km i více, značkujeme ho trusem a močí
• máme výborný čich i sluch a navzájem se dorozumíváme vytím, které je slyšet velmi daleko.
• silný chrup nám umožňuje zkonzumovat i ty nejsilnější kosti.
• potravou jsou hlavně jeleni, divočáci … ale i lišky, psi, zajíci, králíci ..  Z domácích zvířat občas napadáme ovce, kozy, koně, skot a veškerou domácí drůbež
• nepohrdneme však ani zdechlinami, máme v přírodě udržovat rovnováhu
• jsme velmi opatrní a vám lidem se většinou vyhýbáme.
• lovíme pouze ve večerních a nočních hodinách

Vlci loví ve smečce, kořist chytře uštvou až k úplnému vyčerpání

Vlci jsou chytří, a mají-li možnost, smečka si mezi kořist. vybere nejslabšího jedince,kterého jde lovit. Vlci tak šetří energii a minimalizují riziko zranění. Vybranou kořist oddělí od stáda a začíná lov. Kořist vlci štvou, není to ale tupé pronásledování. Severoamerické indiánské kmeny obdivovaly inteligenci vlků při lovu – jak se smečka dok.že rozdělit na skupiny s přesně určeným úkolem, jak vlci dokáží využít terén a svoji kořist unavit nebo překvapit, zaskočit. Připadalo jim to nadpozemské a vlk byl uctíván jako bůh.

Vlci loví nejhojnější a nejdostupnější kořist. V našich zeměpisných šířkách loví nejčastěji jelení a černou zvěř, protože ulovený kus poskytne dostatek potravy i pro větší smečku. Nepohrdnou ale ani srnčí nebo menšími zvířaty. Dobré zažívání si vlci vylepšují příležitostní konzumací sezónních lesních plodů (např. borůvek nebo malin). Pořadí, ve kterém vlci ve smečce u ulovené kořisti žerou, je určeno momentální pozicí vlka v hierarchii smečky. Například vůdčí samice v době kojení, resp. výchovy nejmenších vlčat mívá absolutní přednost i před samčím vládcem smečky. Nejslabší vlk (tzv. omega neboli „otloukánek“) žere většinou poslední.

SRPNOVÁ AKTIVITA